Historie Café Okapi

Trocha historie ...
Nápad vytvořit v přízemních prostorách našeho domu v Častolovicích právě kavárnu vzešel ... nejsme si vlastně jisti z čeho. Z naší touhy po dobré kávě hezky po ruce, z naší touhy po klidných snídaních s obsluhou. Z touhy po stylovém místě k posezení, po místě setkávání ...
Prostory bývalého obchodu s pekárenskými výrobky a smíšeným zbožím se pro kavárnu nabízely jako exkluzívní varianta. Ještě dlouho před otevřením občas někdo zaklepal na dveře a zdvořile se zeptal, jestli už náhodou nemáme otevřeno - i když vůbec nebylo jasné, co vlastně. Zdálo se nám, že v chodníku, v samotné zemi je vyšlapaná stezička přímo k nám. Stezička za chvilkou klidu, vůní čerstvě umleté kávy a domácího pečení. Považujeme to za znamení, že se ubíráme správnou cestou.
A protože tuhle cestu pro nás vyšlapal náš tatínek, dědeček a pradědeček, pan Václav Bělka, považujeme za důležité a spravedlivé začít naši historii právě u něho.
Václav (1014 - 1997?) se, již jako absolvent Střední školy pekařské a mlynářské v Břeclavi, začal opravdovému řemeslu učit u svého otce, Václava (?) Bělky, mistra pekařského z Častolovic. Prostory č.p. 10, dnešní radnice, však brzy jejich společnému podnikání nestačila, a proto se otec rozhodl pro koupi pozemku a domu č.p. 15. Stávající dům byl zbořen a na jeho místě postavily 3 generace Bělků společnou rukou nový dům. Dům pro pohodlný život prarodičů, rodičů a jejich syna (a možná jeho budoucí rodiny). Dům s pekárnou moderního německého střihu s elektrickým výtahem na mouku, prádelnou a samostatným pokojem pro zaměstnance. Dům s obchodem pro prodej vlastních pekárenských výrobků a dalšího smíšeného zboří. Dům s bytem k pronájmu. Na tehdejší poměry šlo jistě o velkorysý a honosný projekt živnostníka, který sice myslel na budoucnost, ale také nezapomínal na přítomnost. Věnoval se rozvoji svého podnikání v budoucnu stejně jako péči o dobré zázemí svých zaměstnanců v současnosti, vše řídil s péčí řádného hospodáře. Nezapomínal na nikoho.
Dům byl dokončen v roce 1939, jak připomíná letopočet vyskládaný z kostiček v terrazzové podlaze při vstupu do dnešní kavárny. Dům byl dokončen jen pár měsíců před začátkem války. Války, která mořila Evropu a zbytek světa po dlouhých 6 let. Šest let, během kterých podnikání otce a syna Bělkových muselo růst, aby se začaly vracet investice vložené do stavby domu a pekárny. Šest let, během kterých se ze syna Václava - učedníka pomalu stával mistr. Řady zaměstnanců se rozšiřovaly o další učně a pekaři Bělkovi zásobovali pečivem Častolovice a okolí. Rozváželi své výrobky v proutěných koších, jak bylo tehdy zvykem, na bicyklu, později na motocyklu. Válečné roky podnikání přečkalo a po válce dále kvetlo. V té době však již Bělkovi žili a pracovali ve značné nejistotě. Dotkne se komunistická perzekuce i menších podnikatelů? Bohužel ano. Dům a pekárna Bělkových byly v roce 1950 „znárodněny“, tj. ukradeny zločinným komunistickým režimem právoplatným majitelům a předány do „péče“ státu. Pro oba pekaře to byla katastrofální rána. Václav jun. byl již tehdy mistrem pekařem, otcem mladé rodiny. Pekárna sále pracovala, nicméně její již bývalý majitel v ní nesměl pracovat a byl nucen za prací dojíždět mimo okres. Po několika letech dostal on a celá jeho rodina soudní výpověď z bytu, která však naštěstí nikdy nebyla uvedena v praxi. Václav s již nikdy za svého života nemohl k pekařině vrátit. Musel přihlížet vadnutí svého brilantně vystavěného podnikání až do uzavření pekárny v roce 197?. Když mu byla na základě restituce pekárna a celý dům vráceny, bylo mu bezmála 80 let. Dostal zpět do svého vlastnictví zdevastovaný dům bez pekárny a jejího vybavení, na jehož opravu neměl ani dostatek sil, ani prostředků. Celý svůj aktivní život byl nucen přihlížet, jak se stát nestará o to, co on vlastními silami s otcem vybudoval. Majetek se mu v restitucích vrátil, život pekaře nikoli. Nikdy nemohl plně využít svého potenciálu vystudovaného pekaře,  vynikajícího podnikatele, ani se nemohl radovat ze vzkvétající rodinné firmy a ve finále ani zasloužené finanční odměny.
Pan Václav Bělka zemřel ....1997, dlouho před tím, než se prostorami dnešní kavárny znovu rozvonělo čerstvě upečené pečivo a sladkosti. Přesto si myslíme, že jeho duch nad námi bdí, a že vůně čerstvého chleba či koláčů stoupá až k němu nad oblaka.
Přáli bychom si ho vidět, jak zkušeným okem zkoumá rozkrojený bochník chleba, citlivými prsty hmatá jeho měkkou střídu a nasává jeho vůni. Jak si kus ochutná ...